Sníme o realitě, zatímco sny se rozplývají přímo před našima očima.

Podmíněná pomíjivost

25. listopadu 2017 v 17:01 | Eleria |  Básně


Život je krásný,
když kvete kvítí
a spadá mlha nad horami,
svítí slunko...

A když se život zřítí,
změní se k nepoznání.

A najednou
bílá je černá a černá je bílá;
barva nutná pro přežití.

Zda červená je vášeň
a šedá zase strach,
ztratí se vše v krásách světa,
v těch nebezpečných hrách.

Když člověk kráčí v tmách
a ignoruje jiné,
když jiní v jeho stopách
zas boří se v beznaděj
--- a uvíznou.

Pak dál hnijí duše líné,
když za starých časů
hrabaly se v temnotách
a zničily sebe samy.

Každý se pak ohlédne nazpět,
a vidí svět jinýma očima.
Už nikdy neprocitne.

Svět navždy proklíná.

A ohlíží se dál,
Kde vidí slunce jasné
a mlhu nad horami.
Jak to bylo krásné!

A už není.
kvítka vadnou, umírají,

slunko mizí v zapomnění...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama