Sníme o realitě, zatímco sny se rozplývají přímo před našima očima.

Báseň smutného alkoholika

15. ledna 2017 v 12:37 | Eleria |  Básně
OK, tak k téhle básni se váže krátká historka. Jednoho krásného večera jsem se zavřela v místnosti, otevřela jsem si šampaňské a za poslechu nightcore hudby jsem se pustila do vytváření něčeho jako je báseň. Mizela jedna sklenka za druhou, a já stále pokračovala...
Řekněme, že vlastně ani nemám tušení, jestli tohle je umění. Nepravidelné, volné, bez nějaké větší pointy. Ale tak co už :D

Ze dne: 14. ledna 2017



Je sobota večer.
Topím se v šampaňském,
hraju si se skleničkou
pozorujíc chvějící se závěs.
Utíkám před potyčkou.

Záchvěv známé tváře,
myšlenka na známý hlas.
Line se bílá záře
zpod dveří.
Jenže kdo mi uvěří,
když tu mám ten alkohol? - Vem ho ďas!

Sama doma - sama v světě,
ve světě zrady, zášti, beznaděje.
Oči bloumají po okolí,
snaží se hledat to, co není.
Já... Jen si žádám vysvětlení.

Chci něco?
Něco, co mi nemůžeš dát.
Nebereš slova útěchy.
Tak jak to mám brát?
Sakra!

Nic nezabírá.
Jsem blázen, co se snaží?
Chci jen pomoct.
A zatím alkohol se v krvi sráží.
Marná snaha.

Usmívám se
a slzy solí sladkost pití.
Ztrácím se v historii druhých,
sama sebe ztrácím,
ztrácím víru v dobro žití.

Utíkám před konfliktem.
Chci ti dopřát klid.
Víš, nerada se vnucuju.
Je špatně chtít tě mít?

Nezvládám.
Proto utíkám do idejí.

Oni myslí, že jsem blázen.
"Vždyť je to správné!" říkám.
A cítím rány osudu,
zatímco s smutkem si tykám.

Já vidím střípky snů,
já vidím střípky naděje.
Opilá pitím, opilá životem.
Nechávám vše za sebou,
jako že se nic neděje.
Zachraň mě.

Je sobota večer.
Topím se v šampaňském,
hraju si se skleničkou...
Prázdná.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama