Sníme o realitě, zatímco sny se rozplývají přímo před našima očima.

Duše

25. listopadu 2016 v 23:29 | Eleria
Oukej. Chtěla jsem vyzkoušet takový nový styl. Má sestra by mi řekla, že tohle není báseň... :D
No ale kdo tu určuje pravidla? Kdo určuje, co se může a nemůže psát - co báseň je a co už není? Hranice nejsou tenké... Ne v poezii.

Ze dne: ???
Temnota, deprese, prázdnota...
Související obrázek


Výstřel z kuše.
Probodl ji
střelou pronikavou.
"Vrahu, vrahu!" křičí duše
klidná jindy.
Vzlyká ve tmě.

Duše tělo neopouští,
a drží se ho.
Pevně.
Pevněji než kdy dřív.

Duše prázdná.
Žádná krev - děvče střela minula,
netknula ho.
Krev by se pak řinula
z těla nevinného.

Dívka pláče, cítí duši,
prázdnou, slabou ze střely kuší.
Srdce bije.
Tělo žije.
Nač si život potom brát?

Líto je mi toho těla,
jež leží v stínu stromu.
Vždyť ona za to nemohla!
A přesto…
Sama zcela.

Výkřik temný probírá mě.
Stále ve tmě.

Jsem tu správně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama